Měsíc jsme vysvětlovali Googlu, proč barvy rostlin nejsou dobrý nápad

Při diskusích o přístupnosti se občas dostanete do situací, které mohou působit až komicky, nicméně mají i vážný podtext. Protože Google začne v následujících dnech zveřejňovat nové verze sých webových služeb, které přinesou hodně vylepšení v přístupnosti, podělíme se s vámi o jednu z takových situací. Pro zasmání i k zamyšlení. Jedná se o barvičky, respektivě o rostlinky, ovoce, zeleninu atd.

Barvičky, kam se podíváš

Designové prvky barev jsou velice populární. Obzvlášť, mají-li sloužit k odlišení toho důležitého. V přeplácaném a barvami hýřícím designu rádoby hezkých aplikací jsou takřka zbytečné, ale poslední roky se designeři už uklidnili. Zatímco mít přebarvenou aplikaci vypadající jako záznam snu sfetovaného malíře napraného extází patřilo k designovému bontonu ještě před deseti lety, dnes se konečně prosazuje design střízlivý, spíše šedobílý, pokud možno nerušící. Design tak dává konečně vyniknout účelu a obsahu aplikace a ne tomu, jak šílený má vkus kreslič tlačítek. Tím pádem dávají pro vidící uživatele smysl decentní barvičky, které konečně fungují jako opravdové zvýraznění toho, co zvýrazňovat mají. Začalo to v různých mailových klientech, kde se zprávy s vysokou prioritou začaly barvit do červena, či zodpovězené do šeda (třeba webový klient Horde), pak přišel Microsoft Outlook se svými vícebarevnými vlaječkami, pak to dorazilo do kalendářů, kde jednoduchým pohledem bylo možno podle barvy události zjistit, ve kterém kalendáři jsme, pak přišly různé projektové systémy označující propadlé úkoly červeně... Dnes je barvičkování jedním z moderních způsobů odlišení a kategorizace obsahu, který postupně nahrazuje štítkování takzvanými tagy. Najdete ho dnes už skoro všude, barvičkovat si lze konverzace v messengerech, zprávy, maily, úkoly, ale třeba i záznamy v účetnictví, především ale poznámky. Ano, poznámkové aplikace jsou tím, kde to funguje skvěle a kde se to asi také nejvíce používá. Ostatně tyto aplikace mají de facto nahradit papírové lístečky a ty byly také různobarevné.
Barvičky ale mohou sloužit velice dobře i lidem s omezeným zrakem, především jako zvýraznění fokusu při procházení obrazovky očima. Dokonce i pro nevidomého je barva rozlišovacím prvkem, pokud je mu tedy označení barvou čteno jeho odečítačem. Je to pravda rychlejší než značky štítků a každý si to může přizpůsobit podle svého. Pak je de facto jedno, jestli když si do hlavy uložíte že si označujete pracovní schůzky modrou barvou, na tu obrazovku vidíte, nebo je vám barva čtena aplikací. Google tohle má mimochodem vyřešeno, a tak i nevidomý může docela dobře rozlišit svoje věci podle barev, při procházení položek jsou mu totiž barvy v aplikacích Google čteny a on tak ví, jak si co obarvil.

Barvičky v Géčku

Google používá barvičky hlavně v poznámkovém systému Keep, kde nedávno rozšířil paletu barev o fialovou a další barvy. Ale také v kalendáři, kde se barvy využívají dvěma způsoby. Jednak se barevně odlišují jednotlivé kalendáře, a jednak si lze obarvit i jednotlivé události v kalendáři. Pracovní věci tak můžete mít modré, tajnou schůzku s milenkou růžovou a práci na zahradě zelenou barvou. Humorná i vážná diskuse uvnitř Google jsme s přípravou nových a více přístupných designů služeb a aplikací začali také debatu nad barvičkováním. A věřte, že trvalo měsíc vyměňování mailů a diskusí, než jsme tento problém vysvětlili. Prostě vidící designeři vůbec nechápali, v čem je problém? Oni stále viděli barvu, byli schopni i se zavřenýma očima spojit banán se žlutou, lososa s růžovou apod. Vidící člověk nedokázal pochopit, že když někdo nevidí, tak sice je schopen vnímat rozdíl jednotlivých barev věcí, ale je pro něj složité vědět, co má jakou barvu a to tak jednoduše, aby si podle toho mohl intuitivně hrát s barvičkami. Jim naopak ty různé banánové, borůvkové a šalvějové (ano, ta je tam taky a ukažte mi nevidomého, který ví, jakou barvu má šalvěj) přišly jako velice poetické a pěkné názvy. Ale nakonec poetika ustoupila účelu.
Podařilo se, a tak se do barvičkování pomalu vrací rozum. Ano, od dalších designů aplikací a služeb Google se budou barvičky opravdu už jmenovat jako barvičky a nevidomí tak uslyší oranžovou, červenou, fialovou, a ne že si budou muset v atlasu rostlin hledat, co má jakou barvu. Zdálo by se to jako maličkost, ale v praxi fakt nepotěší, a přitom stačí jen naslouchat a zkusit se vcítit. Shrnu ten problém ještě jednou: Vidícímu designerovi přišlo jako velice poetické textové názvy barev pojmenovávat podle rostlin a ovoce, texty a nedokázal pochopit, proč to nevidomý díky tomu nemůže vnímat stejně.
Tahle věc se nakonec podařila a designeři Google mají díky tomu opět spoustu, tentokrát dobrých, nápadů na vylepšení čtení. A stačí jim to jen vysvětlit, teď už problém zdá se pochopili a napravují. Celé mě to spíš pobavilo a spíš jsem tím chtěl ukázat, k jak absurdním a humorným diskusím také může nad tak vážnými tématy dojít.